Moje děti pro mě znamenají celý svět. Už bych nechtěla bez dětí být ani chvilku. Ale taky se vám musím svěřit s tím, že já jsem byla taková žena, která děti skoro nikdy nechtěla. Až ve svých dvaceti osmi letech jsem porodila syna, ale taky tomu předcházelo docela dlouhé rozhodování. A musím se přiznat, že jsem vůbec neměla žádné mateřské city ani instinkty. Vůbec jsem neměla potřebu být mámou. Ale řekla jsem si, že samozřejmě asi někdy v budoucnu dítě chtít mít budu. Já nevím jak vy, ale já bych si asi potom třeba v padesáti letech vyčítala, že jsem neměla žádné dítě.

Anebo děti. Tak jsem si řekla, že si nějaké dítě pořídím. A taky se musím přiznat s tím, že až do porodu jsem vůbec neměla žádný mateřský pud nebo instinkt. Vůbec jsem si těhotenství neužívala, spíše mi překáželo takové velké břicho a stálé nevolnosti, bylo to hrozné, jenomže potom jsem šla rodit císařským řezem. Něco nebylo v těhotenství správné, takže jsem prý musela pod nůž, aby můj syn byl na světě.

A musím vám říct, že když jsem se probrala z narkózy a potom jsem uviděla svého syna, tak něco se ve mně zlomilo. Bylo to mateřská láska na první pohled. Vy si to vůbec nedokážete představit, ale během sekundy jsem pocítila takový příval velké lásky, která se vůbec nedá popsat. Byla to neskutečná mateřská láska, kterou cítím doteď. Jsem se synem sama, jeho otec od něj odešel, když měl syn dva týdny, ale mně to nevadí.  Já se synem jsme opravdu skvělá dvojka. A ještě přišla potom na řadu moje mladší dcera. A jsem ráda, že mám dvě děti, které pro mě znamenají opravdu celý svět. A vážně jsem nikdy žádné děti nechtěla, nebavilo mě je ani vozit a chovat jiné děti. Ale od té doby, co jsem máma jsme úplně jiná. Možná byste to tak měli i vy. Třeba děti nechcete vůbec, ale já jsem si řekla, že bych vážně pak později litovala. Ale je to každého rozhodnutí.