Nahraďme bílou pšeničnou mouku pšenicí špaldou

Ekonomika versus zdraví

Společnost, která si uvědomuje úzké propojení zdravotních aspektů a ekonomického hlediska, si vždy volí takovou variantu, která je prospěšná oběma směrům, anebo vytvoří alespoň určitý kompromis. Od této cesty se však bohužel naši předkové na přelomu 19. a 20. století odchýlili a začali šlechtit některé obiloviny, aby zvýšili výnosy a zbohatli. Největšímu rozsahu šlechtění byla podrobena pšenice, její produkce skutečně vzrostla a ekonomicky zajímavé bylo i její zpracování, kdy byla odstraněna svrchní slupka a využíváno bylo pouze jádro – endosperm. Tím se však roztočil bludný kruh závažných zdravotních problémů, které postihly celou západní civilizaci – počínaje alergiemi na lepek a konče nádorovým bujením zažívacího traktu.

pšeničné pole

Kam se poděla špalda

Pšenice špalda byla prapůvodní odrůdou této plodiny, která tvořila před staletími páteř potravinové soběstačnosti mnoha národů světa. Ve dvacátém století se však téměř zcela vytratila z našeho jídelníčku a dílo zkázy završila socialistická propaganda zdravé výživy populace, která šla ruku v ruce s konzumací mléka, vajec, masa a dalších živočišných produktů.

Doba se však naštěstí mění a mnozí z nás si uvědomují úskalí konzumace bílé mouky. Špalda se opět vrací do popředí zájmu zemědělské produkce a mnoha strávníků, kteří jí dávají přednost před vyšlechtěnou, ale znehodnocenou odrůdou.

pšeničné klasy

Čím je špalda přínosná

Především se zpracovává do podoby celozrnné špaldové mouky. Není z ní odstraněna svrchní vrstva, v níž se ukrývá největší podíl minerálních a stopových prvků a vitamínů. Zrno je tedy uchováno v původní podobě, obsahuje všechny složky ve vyváženém poměru včetně vlákniny, velice důležité pro pravidelné vyprazdňování a správnou funkci tenkého a tlustého střeva. Nedostatek vlákniny je totiž ve spojení s pšeničným lepkem vražednou kombinací, což může časem vyústit i v nádorové bujení tlustého střeva.